BP vydalo svou každoroční Statistical review of world energy. Pojďme se podívat, kolik jsme ušli na cestě ke konci průmyslové civilizace závislé na zásobách fosilních paliv:
- po prudkém nárůstu o průměrná 3 % ročně v období ohraničeném přelomem tisíciletí a Velkou depresí nárůst zpomalil na průměrných 1,6 % ročně. V roce 2014 vzrostla spotřeba energie o 0,9 %.
- spotřeba dále roste ve všech kategoriích.
- spotřeba fosilních paliv roste od Velké deprese relativně nejpomaleji, průměrný nárůst je 1,4 % ročně.
- podíl jiných, než fosilních paliv, je na celkovém energetickém mixu stále velmi malý – 14 % a od Velké deprese jejich podíl stoupl o pouhý procentní bod.
- podíl obnovitelných zdrojů stoupl od Velké deprese z 7,5 % na 9,3 %.
- obnovitelné zdroje jiné, než vodní, tvořily v roce 2008 1,2 % spotřeby a v roce 2014 pouhých 2,5 %.
Není divu, že světová produkce CO2 nadále roste stejně tak, jako koncentrace CO2 v atmosféře. Na druhém grafu věnovaném CO2 je zřejmé, jak bezvýznamná je ve světovém měřítku snaha EU o snížení emisí CO2.
Data koncentrace CO2 jsou z meteorologické stanice NOAA Mauna Loa.
Následují dva zajímavé příběhy:
1. Čína se z pozice čistého exportéra a nezajímavého spotřebitele vyšvihla na 2. největšího spotřebitele (11 milionů barelů denně) a na 2. největšího importéra ropy. Kam Čína míří napovídá i srovnání počtu obyvatel: 316 milionů vs. 1 357 milionů.
2. Mexické „super giant“ pole Cantarell se dle očekávání nepodařilo navzdory 6 miliardové investici oživit a exporty klesly na polovinu:
Nepřipomíná nám mexický příběh teoretický průběh životního cyklu ložiska ropy?
Trpasloj 